Žalmy 139
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
За първия певец. Давидов псалом. Господи, опитал си ме и познал си ме.
2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
Ти познаваш сядянето ми и ставането ми; Разбираш помислите ми от далеч,
3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
Издирваш ходенето ми и лягането ми, И знаеш всичките ми пътища.
4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
Защото докато думата не е още на езика ми, Ето, Господи, Ти я знаеш цяла.
5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
Ти си пред мен и зад мен, И турил си върху мене ръката Си.
6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
Това знание е прочуто за мене; Високо е; не мога да го стигна.
7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
Къде да отида от твоя Дух? Или от присъствието Ти къде да побягна?
8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
Ако възляза на небето, Ти си там; Ако си постеля в преизподнята и там си Ти. (Sheol h7585)
9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
Ако взема крилата на зората И се заселя в най-далечните краища на морето,
10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
Там ще ме води ръката Ти, И Твоята десница не ме държи.
11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
Ако река: Поне тъмнината ще ме покрие, И светлината около мене ще стане на нощ,
12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
То и самата тъмнина не укрива нищо от Тебе, А нощта свети като деня; За Тебе тъмнината и светлината са безразлични.
13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
Защото Ти си образувал чреслата ми, Обвил си ме в утробата на майка ми.
14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
Ще Те славя, защото страшно и чудно съм направен; Чудни са Твоите дела, И душата ми добре знае това.
15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
Костникът ми не се укри от Тебе, Когато в тайна се работех, И в дълбочина на земята ми се даваше разнообразната ми форма.
16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
Твоите очи видяха необразуваното ми вещество; И в твоята книга бяха записани Всичките ми определени дни, Докато още не съществуваше ни един от тях.
17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
И колко скъпоценни за мене са тия Твои помисли, Боже! Колко голямо е числото им!
18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
Ако бях поискал да ги изброя, те са по-многобройни от пясъка; Събуждам ли, се още съм с Тебе.
19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
Непременно ще поразиш нечестивите Боже; Отдалечете се, прочее, от мене, мъже кръвопийци.
20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
Защото говорят против Тебе нечестиво, И враговете Ти се подигат против Тебе заради суета.
21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
Не мразя ли, Господи, ония, които мразят Тебе? И не гнуся ли се от ония, които се подигат против Тебе?
22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
Със съвършена образа ги мразя, За неприятели ги имам.
23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
Изпитай ме, Боже, и познай сърцето ми; Опитай ме, и познай мислите ми;
24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
И виж дали има в мене оскърбителен път; И води ме по вечен път.
