Žalmy 137

1 Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

Junto a los ríos de Babilonia, allí nos sentábamos y llorábamos, acordándonos de Sión.

2 Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

En los sauces de aquella tierra colgábamos nuestras cítaras;

3 A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

porque allí nuestros raptores nos pedían cánticos, y nuestros atormentadores alegría: “Cantadnos de los cantares de Sión.”

4 Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

¿Cómo cantar un cántico de Yahvé en tierra extraña?

5 Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

Si yo te olvido, oh Jerusalén, olvídese de sí mi diestra.

6 Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

Péguese mi lengua a mi paladar, si no me acordare de ti; si no pusiese a Jerusalén por encima de toda alegría.

7 Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

Acuérdate, Yahvé, contra los hijos de Edom, del día de Jerusalén. Ellos decían: “¡Arrasad, arrasadla hasta los cimientos!”

8 Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

Hija de Babilonia, la devastada: dichoso aquel que ha de pagarte el precio de lo que nos hiciste.

9 Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.

¡Dichoso el que tomará tus pequeñuelos y los estrellará contra la peña!