Žalmy 137

1 Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

На водама вавилонским сеђасмо и плакасмо опомињући се Сиона.

2 Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

О врбама сред њега вешасмо харфе своје.

3 A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

Онде искаху који нас заробише да певамо, и који нас оборише да се веселимо: "Певајте нам песму сионску."

4 Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

Како ћемо певати песму Господњу у земљи туђој?

5 Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

Ако заборавим тебе, Јерусалиме, нека ме заборави десница моја.

6 Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

Нека прионе језик мој за уста моја, ако тебе не успамтим, ако не уздржим Јерусалима сврх весеља свог.

7 Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

Напомени, Господе, синовима Едомовим дан јерусалимски, кад говорише: Раскопајте, раскопајте га до темеља.

8 Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

Кћери вавилонска, крвницо, благо ономе ко ти плати за дело које си нама учинила!

9 Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.

Благо ономе који узме и разбије децу твоју о камен.