Žalmy 137

1 Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

Junto aos rios da Babilônia nos sentamos e choramos, enquanto nos lembramos de Sião.

2 Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

Sobre os salgueiros que há no meio dela penduramos nossas harpas.

3 A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

Porque ali os que tinham nos capturado nos pediam letras de canções, e os que nos destruíram, que [os] alegrássemos, [dizendo]: Cantai para nós [algumas] das canções de Sião.

4 Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

Como cantaríamos canções do SENHOR em terra estrangeira?

5 Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

Se eu me esquecer de ti, ó Jerusalém, que minha mão direita se esqueça [de sua habilidade].

6 Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

Que minha língua grude no céu da boca se eu não me lembrar de ti, se eu não pôr Jerusalém acima de todas as minhas alegrias.

7 Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

Lembra-te, SENHOR, dos filhos de Edom no dia de Jerusalém, que diziam: Arruinai [-a], arruinai [-a], até ao seus fundamentos!

8 Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

Ah filha de Babilônia, que serás destruída! Bem-aventurado a quem te retribuir o que fizeste conosco.

9 Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.

Bem-aventurado aquele que tomar dos teus filhos, e [lançá-los] contra as pedras.