Žalmy 137

1 Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

KIT momoder ni kailan pilap en Papel akan o sangesang, ni at tamanda Sion.

2 Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

Kit langadar at arp akan nin tuka kan, me mi wasa o,

3 A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

Pwe me sali kit edi inda, sen kaul, o sen pereperen ni at mamaiei: Komail wiai ong kit kaul apot duen Sion.

4 Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

Iaduen at pan kak wiada kaul ong Ieowa nan sap en men wai?

5 Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

Ma i pan monoke uk ala Ierusalem, pa i pali maun ap pil pan monokinokla.

6 Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

Lo i pan pas ong pan ngatangat ai, ma i solar pan taman uk adar, ma i solar pan peren kida Ierusalem mon meakaros.

7 Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

Maing Ieowa, kom kotin tamanda en men Edom ar lokolokaia ni ran apwal en Ierusalem: Kawela, kawela lao lel ong nan pwel!

8 Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

Toun Papel, morsued koe, re meid pai, me pan wiai ong uk duen me koe wiadar!

9 Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.

Meid pai ir, me pan koledi noum seri pwelel o kasuk pasang nin takai!