Žalmy 137

1 Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

Ngasemifuleni yaseBhabhiloni sahlala phansi sakhala lapho sasikhumbula iZiyoni.

2 Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

Khona lapho ezihlahleni zemidubu saphanyeka amachacho ethu,

3 A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

ngoba khonapho abathumbi bethu bacela izingoma kithi, labahlukuluzi bethu bafuna izingoma zentokozo; bathi, “Sihlabeleleni enye yezingoma zaseZiyoni!”

4 Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

Singazihlabela kanjani izingoma zikaThixo siselizweni lemzini na?

5 Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

Aluba ngikukhohlwa, Oh Jerusalema, isandla sami sokunene kasilahlekelwe yibungcitshi baso.

6 Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

Sengathi ulimi lwami lunganamathela elwangeni lomlomo wami uba ngingakukhumbuli wena, uba ngingathathi iJerusalema njengentokozo yami ephezu konke.

7 Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

Khumbula, Oh Thixo, ama-Edomi akwenzayo mhla iJerusalema ithunjwa. “Lidilizeni,” baklabalala, “lidilizeni kanye lezisekelo zalo!”

8 Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

Wena Ndodakazi yaseBhabhiloni, oqunyelwe ukubhubha, ubusisiwe lowo okuphindiselayo ngalokho okwenzileyo kithi.

9 Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.

Ubusisiwe lowo othatha insane zakho, azisakazele ematsheni.