Žalmy 137

1 Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

우리가 바벨론의 여러 강변 거기 앉아서 시온을 기억하며 울었도다

2 Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

그 중의 버드나무에 우리가 우리의 수금을 걸었나니

3 A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

이는 우리를 사로잡은 자가 거기서 우리에게 노래를 청하며 우리를 황폐케 한 자가 기쁨을 청하고 자기들을 위하여 시온노래 중 하나를 노래하라 함이로다

4 Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

우리가 이방에 있어서 어찌 여호와의 노래를 부를꼬

5 Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

예루살렘아! 내가 너를 잊을진대 내 오른손이 그 재주를 잊을지로다

6 Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

내가 예루살렘을 기억지 아니하거나 내가 너를 나의 제일 즐거워하는 것보다 지나치게 아니할진대 내 혀가 내 입천장에 붙을지로다

7 Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

여호와여, 예루살렘이 해 받던 날을 기억하시고 에돔 자손을 치소서 저희 말이 훼파하라, 훼파하라 그 기초까지 훼파하라 하였나이다

8 Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

여자 같은 멸망할 바벨론아! 네가 우리에게 행한대로 네게 갚는 자가 유복하리로다

9 Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.

네 어린 것들을 반석에 메어치는 자는 유복하리로다