< Žalmy 137 >
1 Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.
ESSENDO presso alle fiumane di Babilonia, Dove noi sedevamo, ed anche piangevamo, Ricordandoci di Sion,
2 Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.
Noi avevamo appese le nostre cetere A' salci, in mezzo di essa.
3 A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:
Benchè quelli che ci avevano menati in cattività Ci richiedessero quivi che cantassimo; E quelli che ci facevano urlar piangendo [Ci richiedessero canzoni d]'allegrezza, [dicendo: ] Cantateci delle canzoni di Sion;
4 Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?
Come avremmo noi cantate le canzoni del Signore In paese di stranieri?
5 Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.
Se io ti dimentico, o Gerusalemme; [Se] la mia destra [ti] dimentica;
6 Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.
Resti attaccata la mia lingua al mio palato, Se io non mi ricordo di te; Se non metto Gerusalemme In capo d'[ogni] mia allegrezza
7 Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.
Ricordati, Signore, de' figliuoli di Edom, I quali, nella giornata di Gerusalemme, Dicevano: Spianate, spianate, Fino a' fondamenti.
8 Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.
O figliuola di Babilonia, che devi esser distrutta, Beato chi ti farà la retribuzione Del male che tu ci hai fatto!
9 Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.
Beato chi piglierà i tuoi piccoli figliuoli, E li sbatterà al sasso.