Žalmy 137

1 Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

על נהרות בבל--שם ישבנו גם-בכינו בזכרנו את-ציון

2 Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

על-ערבים בתוכה-- תלינו כנרותינו

3 A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

כי שם שאלונו שובינו דברי-שיר-- ותוללינו שמחה שירו לנו משיר ציון

4 Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

איך--נשיר את-שיר-יהוה על אדמת נכר

5 Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

אם-אשכחך ירושלם-- תשכח ימיני

6 Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

תדבק-לשוני לחכי-- אם-לא אזכרכי אם-לא אעלה את-ירושלם-- על ראש שמחתי

7 Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

זכר יהוה לבני אדום-- את יום ירושלם האמרים ערו ערו-- עד היסוד בה

8 Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

בת-בבל השדודה אשרי שישלם-לך-- את-גמולך שגמלת לנו

9 Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.

אשרי שיאחז ונפץ את-עלליך-- אל-הסלע