Žalmy 137

1 Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

Au bord des fleuves de Babylone nous étions assis et nous pleurions, en nous souvenant de Sion.

2 Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

Aux saules de ses vallées nous avions suspendu nos harpes.

3 A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

Car là, ceux qui nous tenaient captifs nous demandaient des hymnes et des cantiques, nos oppresseurs, des chants joyeux: « Chantez-nous un cantique de Sion! »

4 Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

Comment chanterions-nous le cantique de Yahweh, sur la terre de l’étranger?

5 Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

Si jamais je t’oublie, Jérusalem, que ma droite oublie de se mouvoir!...

6 Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

Que ma langue s’attache à mon palais, si je cesse de penser à toi, si je ne mets pas Jérusalem au premier rang de mes joies!

7 Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

Souviens-toi, Yahweh, des enfants d’Edom, quand au jour de Jérusalem, ils disaient: « Détruisez, détruisez-la, jusqu’en ses fondements! »

8 Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

Fille de Babylone, vouée à la ruine, heureux celui qui te rendra le mal que tu nous as fait!

9 Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.

Heureux celui qui saisira et brisera tes petits enfants contre la pierre!