Žalmy 137

1 Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

For David, [a Psalm] of Jeremias. By the rivers of Babylon, there we sat; and wept when we remembered Sion.

2 Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

We hung our harps on the willows in the midst of it.

3 A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

For there they that had taken us captive asked of us the words of a song; and they that had carried us away [asked] a hymn, [saying], Sing us [one] of the songs of Sion.

4 Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

How should we sing the Lord's song in a strange land?

5 Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

If I forget you, O Jerusalem, let my right hand forget [its skill].

6 Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

May my tongue cleave to my throat, if I do not remember you; if I do not prefer Jerusalem as the chief of my joy.

7 Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

Remember, O Lord, the children of Edom in the day of Jerusalem; who said, Rase [it], rase [it], even to its foundations.

8 Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

Wretched daughter of Babylon! blessed [shall he be] who shall reward you as you have rewarded us.

9 Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.

Blessed [shall he be] who shall seize and dash your infants against the rock.