Žalmy 137

1 Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

By the riuers of Babel we sate, and there wee wept, when we remembred Zion.

2 Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

Wee hanged our harpes vpon the willowes in the middes thereof.

3 A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

Then they that ledde vs captiues, required of vs songs and mirth, when wee had hanged vp our harpes, saying, Sing vs one of the songs of Zion.

4 Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

Howe shall we sing, said we, a song of the Lord in a strange land?

5 Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

If I forget thee, O Ierusalem, let my right hand forget to play.

6 Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

If I do not remember thee, let my tongue cleaue to the roofe of my mouth: yea, if I preferre not Ierusalem to my chiefe ioy.

7 Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

Remember the children of Edom, O Lord, in the day of Ierusalem, which saide, Rase it, rase it to the foundation thereof.

8 Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

O daughter of Babel, worthy to be destroyed, blessed shall he be that rewardeth thee, as thou hast serued vs.

9 Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.

Blessed shall he be that taketh and dasheth thy children against the stones.