Žalmy 137

1 Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

When we sat down by the rivers of Babylon we wept as we remembered Zion.

2 Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

We hung up our harps on the willow trees.

3 A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

For those who had taken us captive asked us for a song—our tormentors wanted us to sing a happy song from Jerusalem.

4 Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

But how could we sing a song dedicated to the Lord in a pagan land?

5 Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

If I forget Jerusalem, may my right hand forget how to play;

6 Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

May my tongue stick to the roof of my mouth if I don't remember you—if I don't consider Jerusalem my greatest joy.

7 Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

Lord, please remember what the people of Edom did on the day Jerusalem fell, the ones who said “Tear it down! Destroy it down to its foundations!”

8 Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

Daughter of Babylon, you will be destroyed! Happy is the one who pays you back, who does to you what you did to us!

9 Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.

Happy is the one who grabs your children and smashes them against the rocks!