< Žalmy 137 >

1 Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.
Upon the rivers of Babylon, there we sat and wept: when we remembered Sion:
2 Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.
On the willows in the midst thereof we hung up our instruments.
3 A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:
For there they that led us into captivity required of us the words of songs. And they that carried us away, said: Sing ye to us a hymn of the songs of Sion.
4 Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?
How shall we sing the song of the Lord in a strange land?
5 Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.
If I forget thee, O Jerusalem, let my right hand be forgotten.
6 Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.
Let my tongue cleave to my jaws, if I do not remember thee: If I make not Jerusalem the beginning of my joy.
7 Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.
Remember, O Lord, the children of Edom, in the day of Jerusalem: Who say: Rase it, rase it, even to the foundation thereof.
8 Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.
O daughter of Babylon, miserable: blessed shall he be who shall repay thee thy payment which thou hast paid us.
9 Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.
Blessed be he that shall take and dash thy little ones against the rock.

< Žalmy 137 >