Žalmy 137

1 Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

By the rivers of Babylon, there we sat down, yea, we wept when we remembered Zion.

2 Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

Upon the willows in the midst of it we hung up our harps.

3 A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

For there those who led us captive required of us songs, and those who wasted us, mirth, saying, Sing for us one of the songs of Zion.

4 Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

How shall we sing Jehovah's song in a foreign land?

5 Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

If I forget thee, O Jerusalem, let my right hand forget.

6 Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

Let my tongue cling to the roof of my mouth, if I do not remember thee, if I do not prefer Jerusalem above my chief joy.

7 Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

Remember, O Jehovah, the day of Jerusalem against the sons of Edom, who said, Raze it, raze it, even to the foundation thereof.

8 Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

O daughter of Babylon, who is to be destroyed, happy shall he be who rewards thee as thou have served us.

9 Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.

Happy shall he be who takes and dashes thy little ones against the rock.