Žalmy 137

1 Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

Na obali rijeka babilonskih sjeđasmo i plakasmo spominjući se Siona;

2 Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

o vrbe naokolo harfe svoje bijasmo povješali.

3 A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

I tada naši tamničari zaiskaše od nas da pjevamo, porobljivači naši zaiskaše da se veselimo: “Pjevajte nam pjesmu sionsku!”

4 Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

Kako da pjesmu Jahvinu pjevamo u zemlji tuđinskoj!

5 Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

Nek' se osuši desnica moja, Jeruzaleme, ako tebe zaboravim!

6 Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

Nek' mi se jezik za nepce prilijepi ako spomen tvoj smetnem ja ikada, ako ne stavim Jeruzalem vrh svake radosti svoje!

7 Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

Ne zaboravi, Jahve, sinovima Edoma kako su u dan kobni Jeruzalemov vikali oni: “Rušite! Srušite ga do temelja!”

8 Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

Kćeri babilonska, pustošiteljice, blažen koji ti vrati milo za drago za sva zla što si nam ih nanijela!

9 Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.

Blažen koji zgrabi i smrska o stijenu tvoju dojenčad!