Žalmy 137

1 Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

Kathutkung: Panuekhoeh Kaimouh teh Babilon palang teng ka tahung awh teh, Zion ka pouk awh dawkvah, ka ka awh.

2 Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

Kaimae ratoungnaw hah sumpakung dawk ka bang awh.

3 A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

Bangkongtetpawiteh, hote hmuen koe maimouh na ka man niteh, na kahrawinaw ni kai koe la a hei awh. Kaimouh karektapnaw ni hai amamouh nawm nahanelah Zion la kaimouh hanlah sak haw ati awh.

4 Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

Kaimouh ni Jentelnaw e ram dawk bangtelamaw BAWIPA pholennae la ka sak thai awh han vaw.

5 Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

Oe Jerusalem, nang hah kai ni na pahnim pawiteh, kama e aranglae kut ni a tawksak thai e hah pahnim naseh.

6 Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

Nang hah na pouk hoeh boilah, Jerusalem hah ka lunghawinae lathueng ka hrueng hoeh pawiteh, ka lai teh ka dangka dawk kâbet naseh.

7 Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

Oe BAWIPA, Jerusalem a rawp nah hnin vah, raphoe awh, khomdu totouh raphoe awh telah kahram awh e Edomnaw hah pouk haw.

8 Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

Oe Babilon canu, raphoe lah na o han toe. Kaimouh koe na sak e patetlah, nang koe ka patho e teh a lunghawi naseh.

9 Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.

Nange camonaw hah kaman niteh, talung dawk rekrek ka suk e teh a lunghawi naseh.