Žalmy 137

1 Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

Haduol sa mga suba sa Babilonia, Didto kami nanaglingkod, oo, nanaghilak kami, Sa nahinumdum kami sa Sion.

2 Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

Sa ibabaw sa mga tangbo didto sa kinataliwad-an niini Gipamitay namo ang among mga alpa.

3 A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

Kay didto, (sila) nga mingdala kanamo nga mga binihag, nanagpangayo kanamo ug mga awit, Ug (sila) nga nanagsakit kanamo nanagpangayo kanamo ug kalipay, nga nagaingon: Awiti kami ug usa sa mga awit sa Sion.

4 Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

Unsaon namo sa pag-awit sa alawiton ni Jehova Sa yuta nga dili amo?

5 Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

Kong mahikalimot ako kanimo, Oh Jerusalem, Pahikalimti sa akong toong kamot ang iyang pagkabatid.

6 Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

Papilita ang akong dila sa alingagngag sa akong baba, Kong ako dili mahinumdum kanimo; Kong ang Jerusalem dili ko palabihon Ibabaw sa akong dakung kalipay.

7 Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

Hinumdumi, Oh Jehova, batok a mga anak sa Edom Ang adlaw sa Jerusalem; Nga nanag-ingon: Gun-oba siya, gunoba siya, Bisan hangtud ngadto sa mga patukoranan niana.

8 Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

Oh anak nga babaye sa Babilonia, ikaw nga pagalaglagon, Malipayon siya, nga magabalus kanimo Ingon sa imong pag-alagad kanamo.

9 Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.

Magamalipayon siya nga magakuha ug magasalibay sa imong mga kabataan Batok sa bato.