Žalmy 136
1 Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo věčné jest milosrdenství jeho.
(Der Chor der Priester: ) / — (Der Chor der Gemeinde: ) / Dankt Jahwe, denn er ist gütig. / — Denn ewig währet seine Huld!
2 Oslavujte Boha bohů, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
Dankt dem Gott der Götter. / — Denn ewig währet seine Huld!
3 Oslavujte Pána pánů, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
Dankt dem Herrn der Herren. / — Denn ewig währet seine Huld!
4 Toho, kterýž sám činí divy veliké, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
(Dankt) dem, der allein große Wunder tut. / — Denn ewig währet seine Huld!
5 Kterýž učinil nebesa moudře, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
(Dankt) dem, der die Himmel mit Weisheit erschaffen. / — Denn ewig währet seine Huld!
6 Kterýž roztáhl zemi na vodách, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
(Dankt) dem, der die Erde über die Wasser ausgebreitet. / — Denn ewig währet seine Huld!
7 Kterýž učinil světla veliká, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
(Dankt) dem, der große Lichter erschaffen: / — Denn ewig währet seine Huld!
8 Slunce, aby panovalo ve dne, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
Die Sonne, um den Tag zu beherrschen, / — Denn ewig währet seine Huld!
9 Měsíc a hvězdy, aby panovaly v noci, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
Den Mond und die Sterne, um die Nacht zu beherrschen. / — Denn ewig währet seine Huld!
10 Kterýž ranil Egyptské v prvorozených jejich, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
(Dankt) dem, der die Ägypter schlug an ihren Erstgebornen / — Denn ewig währet seine Huld!
11 A vyvedl Izraele z prostředku jejich, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
Und Israel aus dem Lande führte / — Denn ewig währet seine Huld!
12 V ruce silné a v rameni vztaženém, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
Mit starker Hand und ausgerecktem Arm. / — Denn ewig währet seine Huld!
13 Kterýž rozdělil moře Rudé na díly, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
(Dankt) dem, der das Schilfmeer in zwei Teile spaltete / — Denn ewig währet seine Huld!
14 A převedl Izraele prostředkem jeho, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
Und Israel hindurchziehen ließ, / — Denn ewig währet seine Huld!
15 A uvrhl Faraona s vojskem jeho do moře Rudého, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
Doch Pharao und sein Heer ins Schilfmeer trieb. / — Denn ewig währet seine Huld!
16 Kterýž vedl lid svůj přes poušť, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
(Dankt) dem, der sein Volk in der Wüste führte. / — Denn ewig währet seine Huld!
17 Kterýž pobil krále veliké, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
(Dankt) dem, der mächtige Könige schlug / — Denn ewig währet seine Huld!
18 A zbil krále znamenité, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
Und stolze Könige tötete: / — Denn ewig währet seine Huld!
19 Seona krále Amorejského, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
Sihon, der Amoriter König, / — Denn ewig währet seine Huld!
20 Též Oga krále Bázan, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
Und Og, den König von Basan, / — Denn ewig währet seine Huld!
21 A dal zemi jejich v dědictví, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
Und ihr Land zum Erbe gab, / — Denn ewig währet seine Huld!
22 V dědictví Izraelovi, služebníku svému, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
Zum Erbe Israel, seinem Knecht. / — Denn ewig währet seine Huld!
23 Kterýž v snížení našem pamatuje na nás, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
(Dankt dem), der in unsrer Niedrigkeit an uns gedachte / — Denn ewig währet seine Huld!
24 A vytrhl nás z nepřátel našich, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
Und uns von unsern Drängern befreite; / — Denn ewig währet seine Huld!
25 Kterýž dává pokrm všelikému tělu, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
Der allen Lebewesen Speise gibt. / — Denn ewig währet seine Huld!
26 Oslavujte Boha silného nebes, neboť jest věčné milosrdenství jeho.
Dankt dem Gott des Himmels. / — Denn ewig währet seine Huld!
