Žalmy 132
1 Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
En visa i högre choren. Tänk, Herre, uppå David, och uppå allt hans lidande;
2 Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
Hvilken Herranom svor, och lofvade dem mägtiga i Jacob:
3 Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
Jag vill icke gå i mins hus hyddo, eller lägga mig på mine sängs lägre;
4 Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
Jag vill icke låta mina ögon sofva, eller mina ögnalock sömnoga vara;
5 Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
Tilldess jag må finna ett rum för Herranom, till en boning dem mägtiga i Jacob.
6 Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
Si, vi höre derom i Ephrata; vi hafve funnit det på skogsmarkene.
7 Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
Vi vilje gå in uti hans boningar, och tillbedja inför hans fotapall.
8 Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
Herre, statt upp till dina ro, du och din magts ark.
9 Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
Låt dina Prester kläda sig med rättfärdighet, och dina heliga glädja sig.
10 Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
Tag icke bort dins smordas regemente, for din tjenare Davids skull.
11 Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
Herren hafver svorit David en sannan ed, der skall han intet ifrå träda: Jag skall sätta dig dins lifs frukt uppå din stol.
12 Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
Om dina barn hålla mitt förbund, och min vittnesbörd, som jag dem lärandes varder, så skola ock deras barn sitta på dinom stol evinnerliga.
13 Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
Ty Herren hafver utvalt Zion, och hafver lust till att bo der.
14 Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
Detta är min hvila evinnerliga, här vill jag bo; ty här behagar mig väl.
15 Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
Jag vill välsigna dess spis, och gifva dess fattigom bröd nog.
16 A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
Dess Prester vill jag bekläda med salighet, och dess helige skola glädja sig.
17 Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
Dersammastäds skall uppgå Davids horn; jag hafver tillredt minom smorda ena lykto.
18 Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
Hans fiendar vill jag bekläda med skam; men öfver honom skall hans krona blomstras.
