< Žalmy 132 >

1 Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
Cántico gradual. ACUÉRDATE, oh Jehová, de David, [y] de toda su aflicción;
2 Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
Que juró él á Jehová, prometió al Fuerte de Jacob:
3 Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
No entraré en la morada de mi casa, ni subiré sobre el lecho de mi estrado;
4 Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
No daré sueño á mis ojos, ni á mis párpados adormecimiento,
5 Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
Hasta que halle lugar para Jehová, moradas para el Fuerte de Jacob.
6 Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
He aquí, en Ephrata oímos de ella: hallámosla en los campos del bosque.
7 Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
Entraremos en sus tiendas; encorvarnos hemos al estrado de sus pies.
8 Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
Levántate, oh Jehová, á tu reposo; tú y el arca de tu fortaleza.
9 Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
Tus sacerdotes se vistan de justicia, y regocíjense tus santos.
10 Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
Por amor de David tu siervo no vuelvas de tu ungido el rostro.
11 Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
En verdad juró Jehová á David, no se apartará de ellos: Del fruto de tu vientre pondré sobre tu trono.
12 Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
Si tus hijos guardaren mi alianza, y mi testimonio que yo les enseñaré, sus hijos también se sentarán sobre tu trono para siempre.
13 Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
Porque Jehová ha elegido á Sión; deseóla por habitación para sí.
14 Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
Este es mi reposo para siempre: aquí habitaré, porque la he deseado.
15 Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
A su mantenimiento daré bendición: sus pobres saciaré de pan.
16 A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
Asimismo vestiré á sus sacerdotes de salud, y sus santos darán voces de júbilo.
17 Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
Allí haré reverdecer el cuerno de David: he prevenido lámpara á mi ungido.
18 Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
A sus enemigos vestiré de confusión: mas sobre él florecerá su corona.

< Žalmy 132 >