Žalmy 132
1 Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
Una canción de ascensos. Yahvé, recuerda a David y toda su aflicción,
2 Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
cómo juró a Yahvé, y se lo juró al Poderoso de Jacob:
3 Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
“Seguramente no entraré en la estructura de mi casa, ni subir a mi cama;
4 Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
No daré sueño a mis ojos, o sueño a mis párpados,
5 Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
hasta que encuentre un lugar para Yahvé, una morada para el Poderoso de Jacob”.
6 Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
He aquí que lo hemos oído en Efrata. Lo encontramos en el campo de Jaar.
7 Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
“Entraremos en su morada. Nos postraremos ante su escabel”.
8 Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
Levántate, Yahvé, a tu lugar de descanso, y el arca de tu fuerza.
9 Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
Que tus sacerdotes se revistan de justicia. ¡Que tus santos griten de alegría!
10 Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
Por tu siervo David, no apartes el rostro de tu ungido.
11 Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
Yahvé ha jurado a David en verdad. No se apartará de él: “Pondré el fruto de tu cuerpo en tu trono.
12 Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
Si tus hijos cumplen mi pacto, mi testimonio que les enseñaré, sus hijos también se sentarán en tu trono para siempre”.
13 Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
Porque Yahvé ha elegido a Sión. Él la ha deseado para su habitación.
14 Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
“Este es mi lugar de descanso para siempre. Viviré aquí, pues lo he deseado.
15 Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
Bendeciré abundantemente su provisión. Satisfaré a sus pobres con pan.
16 A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
También vestiré a sus sacerdotes con la salvación. Sus santos gritarán de alegría.
17 Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
Haré brotar allí el cuerno de David. He ordenado una lámpara para mi ungido.
18 Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
vestiré de vergüenza a sus enemigos, pero en él mismo, su corona brillará”.
