Žalmy 132
1 Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
Un cántico de los peregrinos que van a Jerusalén. Señor, acuérdate de David, y todo por lo que él pasó.
2 Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
Él hizo una promesa al Señor, un pacto al Dios de Jacob:
3 Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
“No iré a casa, no iré a la cama,
4 Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
no me iré a dormir, ni tomaré una siesta,
5 Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
hasta que haya encontrado un lugar donde el Señor pueda vivir, un hogar para el Dios de Jacob”.
6 Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
En Efrata, oímos hablar del arca del pacto, y la encontramos en los campos de Yagar.
7 Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
Vayamos al lugar donde mora el Señor y postrémonos ante sus pies en adoración.
8 Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
Ven, Señor, y entra a tu casa, tú y tu arca poderosa.
9 Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
Que tus sacerdotes se revistan de bondad; que los que te son leales griten de alegría.
10 Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
Por el bien David, tu siervo, no le des a la espalda a tu ungido.
11 Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
El Señor le hizo una promesa solemne a David, una que él una rompería, “pondré a uno de tus descendientes en tu trono.
12 Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
Si tus hijos siguen mis leyes y los acuerdos que les enseñe, también sus descendientes se sentarán en el trono para siempre”.
13 Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
Porque el Señor ha escogido a Sión, y quiso hacer su trono allí, diciendo:
14 Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
“Esta siempre será mi casa; aquí es donde he de morar.
15 Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
Proveeré a las personas de la ciudad todo lo que necesiten; alimentaré al pobre.
16 A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
Revestiré a sus sacerdotes con salvación; y los que le son leales gritarán de alegría.
17 Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
Haré el linaje de David aún más poderoso. He preparado una lámpara para mi ungido.
18 Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
Humillaré a sus enemigos, pero las coronas que él use brillarán fuertemente”.
