Žalmy 132
1 Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
Cántico gradual. Acuérdate, Yahvé, en favor de David, de toda su solicitud;
2 Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
cómo juró a Yahvé, e hizo al Fuerte de Jacob este voto:
3 Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
“No entraré yo a morar en mi casa, ni subiré al estrado de mi lecho;
4 Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
no concederé sueño a mis ojos ni descanso a mis párpados,
5 Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
hasta que halle un sitio para Yahvé, una morada para el Fuerte de Jacob.”
6 Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
He aquí que le oímos mencionar en Efrata, encontrámosle en los campos de Yáar.
7 Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
Entrábamos en la morada, para postrarnos ante el escabel de sus pies.
8 Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
Oh Yahvé, sube a tu mansión estable, Tú y el Arca de tu majestad.
9 Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
Revístanse de justicia tus sacerdotes y tus santos rebosen de exultación.
10 Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
Por amor de David tu siervo no rechaces el rostro de tu ungido.
11 Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
Yahvé juró a David una firme promesa que no retractará: “Vástago de tu raza pondré sobre tu trono.
12 Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
Si tus hijos guardaren mi alianza, y los mandamientos que Yo les enseñare, también los hijos de ellos se sentarán sobre tu trono perpetuamente.”
13 Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
Porque Yahvé escogió a Sión; la ha querido para morada suya:
14 Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
“Este es mi reposo para siempre; aquí habitaré porque la he elegido.
15 Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
Colmaré su mesa de bendiciones, saciaré de pan a sus pobres.
16 A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
A sus sacerdotes los vestiré de salud, y sus santos rebosarán de exultación.
17 Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
Allí haré reflorecer el cuerno de David, allí preparo una lámpara para mi ungido.
18 Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
A sus enemigos vestiré de confusión; mas sobre él refulgirá mi diadema.”
