Žalmy 132
1 Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
Pesem preizvrstna. Spominjaj se, Gospod, Davida, z vso bridkostjo njegovo.
2 Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
Da je prisegel Gospodu, obljubil mogočnemu Bogu Jakobovemu
3 Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
"Ne pojdem v hišo svoje šator, stopil ne bodem v ležišče postelje svoje;
4 Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
Spanja ne bodem dal svojim očém, dremanja trepalnicam svojim:
5 Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
Dokler ne najdem mesta za Gospoda, bivališča za mogočnega Boga Jakobovega."
6 Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
Glej, slišali smo, da je bilo v Efratski deželi; našli smo ga bili v pokrajinah Jarovih.
7 Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
Bližamo se šatorom njegovim, priklanjamo se pred nog njegovih podnožjem.
8 Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
Vstani, Gospod, v svoj počitek, ti in skrinja moči tvoje.
9 Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
Duhovniki tvoji naj se oblečejo s pravico, in pojó naj, katere milostno sprejemlješ.
10 Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
Zavoljo Davida, hlapca svojega, ne odvrni maziljenca svojega obličja.
11 Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
Prisegel je Gospod Davidu resnico, od katere ne bode odstopil, govoreč: "Od telesa tvojega sadú bodem posadil na prestol tvoj.
12 Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
Ako se bodo držali zaveze moje sinovi tvoji in pričanj mojih posameznih, katera jih bodem učil, bodo tudi njih sinovi vekomaj sedeli na prestoli tvojem."
13 Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
Ker Gospod je izvolil Sijon, želel si ga je za prebivališče svoje:
14 Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
"To je počitek moj vekomaj, tu bodem prebival, ker to sem si želel.
15 Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
Brašno njegovo bodem mogočno blagoslovil; potrebne njegove bodem nasitil z jedjo.
16 A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
In duhovnike njegove bodem oblekel z blaginjo, in katere v nji blagovoljno sprejemam, bodejo peli.
17 Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
Tam bodem storil, da bode poganjal rog Davidov, kjer sem pripravil svetilo maziljencu svojemu.
18 Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
Sovražnike njegove bodem oblekel sè sramoto, nad njim pa bode cvèlo venčanje njegovo.
