Žalmy 132
1 Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
Cântico dos degraus: Lembra-te, SENHOR, de Davi, [e] de todas as aflições dele.
2 Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
Ele, que jurou ao SENHOR, [e] fez um voto ao Poderoso de Jacó,
3 Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
[dizendo]: Não entrarei na tenda de minha casa, nem subirei no leito de minha cama;
4 Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
Não darei sono aos meus olhos, [nem] cochilo às minhas pálpebras;
5 Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
Enquanto eu não achar um lugar para o SENHOR, moradas para o Poderoso de Jacó.
6 Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
Eis que ouvimos dela em Efrata, e [a] achamos nos campos de Jaar.
7 Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
Entraremos em suas moradas, [e] nos prostraremos perante o escabelo de seus pés.
8 Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
Levanta-te, SENHOR, a teu repouso; tu e a arca de teu poder.
9 Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
Que teus sacerdotes se vistam de justiça, e teus santos gritem de alegria.
10 Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
Por causa de Davi teu servo, não rejeites o rosto de teu ungido.
11 Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
O SENHOR jurou a Davi [com] fidelidade; dela não se desviará. [Ele disse]: Do fruto do teu ventre porei sobre o teu trono.
12 Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
Se teus filhos guardarem meu pacto e meus testemunhos que eu lhes ensinar, também seus filhos se sentarão sobre teu trono para sempre.
13 Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
Porque o SENHOR escolheu a Sião, desejou-a para sua habitação,
14 Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
[Dizendo]: Este é o meu repouso para sempre; aqui habitarei, pois assim desejei.
15 Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
Abençoarei seu sustento abundantemente, [e] fartarei seus necessitados de pão.
16 A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
E a seus sacerdotes vestirei de salvação; e seus santos gritarão de alegria abundantemente.
17 Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
Ali farei brotar o poder de Davi; e preparei uma lâmpada para o meu ungido.
18 Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
A seus inimigos vestirei de vergonha; mas sobre ele florescerá sua coroa.
