Žalmy 132
1 Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
Canticum graduum. Memento, Domine, David, et omnis mansuetudinis ejus:
2 Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
sicut juravit Domino; votum vovit Deo Jacob:
3 Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
Si introiero in tabernaculum domus meæ; si ascendero in lectum strati mei;
4 Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
si dedero somnum oculis meis, et palpebris meis dormitationem,
5 Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
et requiem temporibus meis, donec inveniam locum Domino, tabernaculum Deo Jacob.
6 Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
Ecce audivimus eam in Ephrata; invenimus eam in campis silvæ.
7 Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
Introibimus in tabernaculum ejus; adorabimus in loco ubi steterunt pedes ejus.
8 Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
Surge, Domine, in requiem tuam, tu et arca sanctificationis tuæ.
9 Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
Sacerdotes tui induantur justitiam, et sancti tui exsultent.
10 Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
Propter David servum tuum non avertas faciem christi tui.
11 Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
Juravit Dominus David veritatem, et non frustrabitur eam: De fructu ventris tui ponam super sedem tuam.
12 Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
Si custodierint filii tui testamentum meum, et testimonia mea hæc quæ docebo eos, et filii eorum usque in sæculum sedebunt super sedem tuam.
13 Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
Quoniam elegit Dominus Sion: elegit eam in habitationem sibi.
14 Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
Hæc requies mea in sæculum sæculi; hic habitabo, quoniam elegi eam.
15 Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
Viduam ejus benedicens benedicam; pauperes ejus saturabo panibus.
16 A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
Sacerdotes ejus induam salutari, et sancti ejus exsultatione exsultabunt.
17 Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
Illuc producam cornu David; paravi lucernam christo meo.
18 Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
Inimicos ejus induam confusione; super ipsum autem efflorebit sanctificatio mea.
