Žalmy 132
1 Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
Ricordati, Signore, di Davide, di tutte le sue prove, Canto delle ascensioni.
2 Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
quando giurò al Signore, al Potente di Giacobbe fece voto:
3 Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
«Non entrerò sotto il tetto della mia casa, non mi stenderò sul mio giaciglio,
4 Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
non concederò sonno ai miei occhi né riposo alle mie palpebre,
5 Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
finché non trovi una sede per il Signore, una dimora per il Potente di Giacobbe».
6 Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
Ecco, abbiamo saputo che era in Efrata, l'abbiamo trovata nei campi di Iàar.
7 Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
Entriamo nella sua dimora, prostriamoci allo sgabello dei suoi piedi.
8 Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
Alzati, Signore, verso il luogo del tuo riposo, tu e l'arca della tua potenza.
9 Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
I tuoi sacerdoti si vestano di giustizia, i tuoi fedeli cantino di gioia.
10 Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
Per amore di Davide tuo servo non respingere il volto del tuo consacrato.
11 Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
Il Signore ha giurato a Davide e non ritratterà la sua parola: «Il frutto delle tue viscere io metterò sul tuo trono!
12 Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
Se i tuoi figli custodiranno la mia alleanza e i precetti che insegnerò ad essi, anche i loro figli per sempre sederanno sul tuo trono».
13 Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
Il Signore ha scelto Sion, l'ha voluta per sua dimora:
14 Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
«Questo è il mio riposo per sempre; qui abiterò, perché l'ho desiderato.
15 Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
Benedirò tutti i suoi raccolti, sazierò di pane i suoi poveri.
16 A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
Rivestirò di salvezza i suoi sacerdoti, esulteranno di gioia i suoi fedeli.
17 Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
Là farò germogliare la potenza di Davide, preparerò una lampada al mio consacrato.
18 Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
Coprirò di vergogna i suoi nemici, ma su di lui splenderà la corona».
