Žalmy 132
1 Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
Manst þú, Drottinn, allar þjáningar Davíðs?
2 Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
Hann náði ekki að hvílast, kom ekki dúr á auga.
3 Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
Þá kom honum í hug að reisa hús yfir örk þína,
4 Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
musteri fyrir hinn volduga í Ísrael.
5 Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
Og hann hét því að svo skyldi verða og sór hátíðlegan eið fyrir Drottni.
6 Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
Fyrst var örkin í Síló í Efrata og síðan í Jaar.
7 Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
Nú fær hún stað í musterinu, bústað Guðs hér á jörð. Þar munum við falla fram og tilbiðja hann.
8 Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
Rís þú upp, Drottinn! Gakktu inn í musteri þitt ásamt örk þinni, tákni máttar þíns!
9 Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
Við munum íklæða prestana hvítum skrúða, klæðum hreinleikans. Og þjóðin mun hrópa fagnaðaróp!
10 Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
Vísaðu Davíð þjóni þínum ekki frá – konunginum sem þú útvaldir handa þjóð þinni.
11 Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
Þú lofaðir Davíð því að sonur hans yrði eftirmaður hans, skyldi erfa hásætið. Vissulega munt þú aldrei ganga á bak orða þinna!
12 Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
Og annað fyrirheit gafstu Davíð líka: Ef afkomendur hans héldu ákvæði sáttmála þíns við þig, þá mundi konungdómurinn haldast í ætt Davíðs að eilífu.
13 Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
Ó, Drottinn, þú hefur útvalið Jerúsalem að bústað þínum.
14 Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
„Þetta er hvíldarstaður minn um aldur og ævi, “sagðir þú, „staðurinn sem ég hef þráð.
15 Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
Borg þessa vil ég blessa og auðga og fátæklingar hennar fá nóg að borða.
16 A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
Presta hennar mun ég íklæða hjálpræði, og hinir trúuðu er þar búa munu hrópa fagnaðaróp.
17 Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
Veldi Davíðs mun aukast, og ég mun gefa honum son, eftirmann í hásæti hans.
18 Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
Ég hyl óvini hans skömm, en á honum skal kóróna hans ljóma.“
