Žalmy 132
1 Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
Zarándoklás éneke. Emlékezzél meg, Örökkévaló, Dávid számára mind az ő sanyargásáról.
2 Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
Aki megesküdött az Örökkévalónak; fogadást tett Jákób hatalmasának:
3 Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
nem megyek be házam sátrába, nem szállok föl ágyam nyoszolyájára,
4 Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
nem engedek álmot szemeimnek, szempilláimnak szendergést,
5 Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
mígnem találok helyet az Örökkévalónak; lakást Jákób hatalmasának.
6 Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
Íme, hallottuk Efrátban, találtuk az erdő mezejében.
7 Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
Hadd menjünk be lakásába, boruljunk le lábai zsámolyához!
8 Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
Kelj föl, Örökkévaló, nyugvóhelyedre, te és hatalmad ládája.
9 Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
Papjaid öltözzenek igazságba és jámboraid ujjongjanak!
10 Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
Dávid szolgád miatt ne utasítsd vissza fölkentednek arczát.
11 Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
Megesküdött az Örökkévaló Dávidnak igazában, a mitől el nem tér: Tested gyümölcséből valót helyezek a te trónodra;
12 Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
ha fiaid megőrzik szövetségemet s bizonyságomat, melyre őket tanítom, fiaik is mindenkorig üljenek a te trónodon!
13 Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
Mert kiválasztotta az Örökkévaló Cziónt, megkívánta azt magának lakóhelyül:
14 Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
ez nyugvóhelyem mindenkorra, itt fogok lakni, mert megkivántam azt.
15 Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
Eleségét áldva áldom, szűkölködőit jóllakatom kenyérrel,
16 A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
papjait meg üdvbe öltöztetem, és jámborai ujjongva ujjonganak.
17 Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
Ott sarjasztok szarvat Dávidnak, elrendezek mécsest fölkentemnek.
18 Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
Ellenségeit szégyenbe öltöztetem, rajta pedig tündöklik koszorúja.
