Žalmy 132
1 Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
Ein Lied im höhern Chor. Gedenke, HERR, an David und an all sein Leiden,
2 Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
der dem HERRN schwur und gelobte dem Mächtigen Jakobs:
3 Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
Ich will nicht in die Hütte meines Hauses gehen, noch mich aufs Lager meines Bettes legen,
4 Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
ich will meine Augen nicht schlafen lassen, noch meine Augenlider schlummern,
5 Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
bis ich eine Stätte finde für den HERRN; zur Wohnung dem Mächtigen Jakobs.
6 Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
Siehe, wir hören von ihr in Ephratha, wir haben sie funden auf dem Felde des Waldes.
7 Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
Wir wollen in seine Wohnung gehen und anbeten vor seinem Fußschemel.
8 Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
HERR, mache dich auf zu deiner Ruhe, du und die Lade deiner Macht!
9 Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
Deine Priester laß sich kleiden mit Gerechtigkeit und deine Heiligen sich freuen.
10 Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
Nimm nicht weg das Regiment deines Gesalbten um deines Knechts Davids willen.
11 Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
Der HERR hat David einen wahren Eid geschworen, davon wird er sich nicht wenden: Ich will dir auf deinen Stuhl setzen die Frucht deines Leibes.
12 Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
Werden deine Kinder meinen Bund halten und mein Zeugnis, das ich sie lehren werde, so sollen auch ihre Kinder auf deinem Stuhl sitzen ewiglich.
13 Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
Denn der HERR hat Zion erwählet und hat Lust, daselbst zu wohnen.
14 Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
Dies ist meine Ruhe ewiglich, hie will ich wohnen, denn es gefällt mir wohl.
15 Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
Ich will ihre Speise segnen und ihren Armen Brots genug geben.
16 A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
Ihre Priester will ich mit Heil kleiden, und ihre Heiligen sollen fröhlich sein.
17 Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
Daselbst soll aufgehen das Horn Davids; ich habe meinem Gesalbten eine Leuchte zugerichtet.
18 Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
Seine Feinde will ich mit Schanden kleiden; aber über ihm soll blühen seine Krone.
