Žalmy 132
1 Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
Wallfahrtslieder. Gedenke, Jahwe, David, all' seine Mühsal!
2 Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
ihm, der Jahwe schwur, dem Starken Jakobs gelobte:
3 Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
“Ich will mein Wohngezelt nicht betreten, noch das Bett meines Lagers besteigen,
4 Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
“will meinen Augen keinen Schlaf gönnen, meinen Wimpern keinen Schlummer,
5 Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
“bis ich für Jahwe eine Stätte gefunden, eine Wohnung für den Starken Jakobs.”
6 Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
Siehe, wir haben von ihr gehört in Ephrat, haben sie gefunden in Waldgefilden.
7 Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
Laßt uns in seine Wohnung eingehen, vor dem Schemel seiner Füße niederfallen!
8 Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
Brich auf, Jahwe, nach deiner Ruhestätte, du und deine mächtige Lade!
9 Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
Deine Priester seien angethan mit rechtem Verhalten, und deine Frommen mögen jubeln!
10 Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
Um deines Knechtes Davids willen weise deinen Gesalbten nicht ab!
11 Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
Jahwe hat David einen wahrhaftigen Eid geschworen, von dem er nicht abgehen wird: “Einen, der deinem Leib entsprossen, will ich auf deinen Thron setzen!”
12 Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
Wenn deine Söhne meinen Bund beobachten und meine Zeugnisse, die ich sie lehren werde, so sollen auch ihre Söhne für immer auf deinem Throne sitzen.
13 Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
Denn Jahwe hat Zion erwählt, hat es zum Wohnsitze für sich begehrt:
14 Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
“Dies ist für immer meine Ruhestätte; hier will ich wohnen, denn nach ihr verlangte ich.
15 Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
“Ich will Zion reichlich segnen, ihre Armen mit Brot sättigen.
16 A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
“Ihre Priester will ich mit Heil bekleiden, und ihre Frommen sollen fröhlich jubeln.
17 Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
“Daselbst will ich David Macht verleihen, eine Leuchte zurichten meinem Gesalbten.
18 Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
“Seine Feinde will ich in Schande kleiden, doch auf ihm soll seine Krone glänzen!”
