Žalmy 132
1 Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
Ein Stufenlied. - Sei, Herr, zugunsten Davids eingedenk all dessen, was er gesprochen,
2 Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
wie er dem Herrn geschworen, dem Starken Jakobs hat gelobt:
3 Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
"Ich gehe nimmer in mein Wohngezelt, besteige nicht mein Ruhebett,
4 Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
Versage meinen Augen Schlaf und Schlummer meinen Augenwimpern,
5 Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
bis daß ich eine Stätte finde für den Herrn, für Jakobs Starken eine Wohnung." -
6 Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
Nun hörten wir davon zu Ephrat und fanden sie im Waldgefilde.
7 Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
"Zu seiner Wohnung laßt uns gehen, vor seiner Füße Schemel niederfallen!"
8 Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
Auf, Herr, zu Deiner Ruhestätte, Du und die Lade Deiner Herrscherwürde!
9 Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
Mit Heil laß Deine Priester sich bekleiden, und Deine Frommen mögen jubeln! -
10 Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
Um David, Deines Dieners willen, weis nicht zurück, den Du gesalbt!"
11 Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
Der Herr schwur David Dauer zu. Er geht davon nicht ab. "Auf deinen Thron erheb ich einen von deiner Leibesfrucht.
12 Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
Bewahren deine Söhne meinen Bund und meine Zeugnisse, wie ich sie lehre, dann dürfen ihre Söhne allezeit auf deinem Throne sitzen!" -
13 Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
Der Herr hat Sion sich erkoren, zum Wohnsitz sich ersehen:
14 Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
"Das sei in Ewigkeit mein Ruhesitz, ich throne hier; denn hier gefällt es mir.
15 Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
Ich segne seine Jugend und gebe seinen Armen Brot in Fülle.
16 A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
Mit Heil bekleid ich seine Priester, und frohe Lust sei seiner Frommen Teil!
17 Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
Ich lasse Davids Macht ersprossen, dem richt ich eine Leuchte her, den ich gesalbt.
18 Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
In Schande hüll ich seine Feinde, dieweil auf ihm ein Diadem erglänzt."
