Žalmy 132
1 Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
Cantique des degrés.
2 Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
Comme il a juré au Seigneur, et voué ce vœu au Dieu de Jacob:
3 Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
Si j’entre dans l’intérieur de ma maison, si je monte sur le lit de mon repos;
4 Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
Si j’accorde à mes yeux le sommeil, et à mes paupières l’assoupissement;
5 Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
Et le repos à mes tempes, jusqu’à ce que je trouve un lieu pour le Seigneur, un tabernacle pour le Dieu de Jacob.
6 Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
Voilà que nous avons appris qu’il était à Ephrata, nous l’avons trouvé dans les champs de la forêt.
7 Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
Nous entrerons dans son tabernacle, nous adorerons dans le lieu où se sont arrêtés ses pieds,
8 Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
Levez-vous, Seigneur, et entrez dans votre repos, vous et l’arche de votre sanctification.
9 Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
Que vos prêtres soient revêtus de justice et que vos saints exultent.
10 Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
À cause de David votre serviteur, ne détournez pas la face de votre christ.
11 Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
Dieu a juré la vérité à David, et il ne l’éludera pas: Je mettrai un fils du fruit de tes entrailles sur ton trône.
12 Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
Si tes fils gardent mon alliance et mes témoignages que je leur enseignerai,
13 Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
Puisque le Seigneur a choisi Sion, il l’a choisi pour son habitation.
14 Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
C’est là pour toujours le lieu de mon repos, j’y habiterai, puisque je l’ai choisie.
15 Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
Bénissant, je bénirai sa veuve: ses pauvres, je les rassasierai de pain.
16 A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
Je revêtirai ses prêtres du salut, et ses saints exulteront d’exultation.
17 Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
Là je produirai la corne de David: j’ai préparé une lampe à mon christ.
18 Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
Je couvrirai ses ennemis de confusion, mais sur lui fleurira ma sanctification.
