Žalmy 132
1 Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
A song of degrees. Lord, remember Dauid with all his affliction.
2 Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
Who sware vnto the Lord, and vowed vnto the mightie God of Iaakob, saying,
3 Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
I will not enter into the tabernacle of mine house, nor come vpon my pallet or bed,
4 Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
Nor suffer mine eyes to sleepe, nor mine eye lids to slumber,
5 Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
Vntill I finde out a place for the Lord, an habitation for the mightie God of Iaakob.
6 Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
Lo, we heard of it in Ephrathah, and found it in the fieldes of the forest.
7 Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
We will enter into his Tabernacles, and worship before his footestoole.
8 Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
Arise, O Lord, to come into thy rest, thou, and the Arke of thy strength.
9 Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
Let thy Priests be clothed with righteousnesse, and let thy Saints reioyce.
10 Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
For thy seruant Dauids sake refuse not the face of thine Anointed.
11 Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
The Lord hath sworne in trueth vnto Dauid, and he wil not shrinke from it, saying, Of the fruite of thy body will I set vpon thy throne.
12 Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
If thy sonnes keepe my couenant, and my testimonies, that I shall teach them, their sonnes also shall sit vpon thy throne for euer.
13 Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
For the Lord hath chosen Zion, and loued to dwell in it, saying,
14 Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
This is my rest for euer: here will I dwell, for I haue a delite therein.
15 Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
I will surely blesse her vitailes, and will satisfie her poore with bread,
16 A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
And will clothe her Priests with saluation, and her Saints shall shoute for ioye.
17 Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
There will I make the horne of Dauid to bud: for I haue ordeined a light for mine Anoynted.
18 Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
His enemies will I clothe with shame, but on him his crowne shall florish.
