< Žalmy 132 >

1 Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
Een bedevaartslied. Blijf David gedenken, o Jahweh, En alle moeite, die hij zich troostte,
2 Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
Omdat hij Jahweh had gezworen, Jakobs Sterke had beloofd:
3 Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
Ik zal mijn woontent niet ingaan, Mijn legerstede niet beklimmen,
4 Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
Mijn ogen geen slaap gunnen, Mijn wimpers geen sluimer:
5 Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
Voordat ik een plaats heb gevonden voor Jahweh, Voor Jakobs Sterke een woning!
6 Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
Zie, wij hoorden, dat zij in Efráta was, Wij vonden haar weer in de velden van Jáar;
7 Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
Laat ons naar zijn Woning gaan, En ons voor zijn voetbank werpen!
8 Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
Jahweh, trek op naar uw rustplaats, Gij zelf en de ark uwer glorie!
9 Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
Mogen uw priesters met gerechtigheid worden bekleed, En uw vromen een jubellied zingen!
10 Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
Om wille van David, uw dienaar, Wijs het gebed van uw gezalfde niet af!
11 Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
En Jahweh heeft aan David gezworen, Een trouwe Belofte, waarvan Hij niet afwijkt: Van de vrucht van uw schoot Zet Ik er een op uw troon!
12 Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
En zo uw zonen mijn verbond onderhouden, En de vermaningen, die Ik hun gaf, Dan zullen ook hùn zonen voor eeuwig Op uw troon blijven zitten!
13 Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
Want Jahweh heeft Sion verkoren, En Zich tot woning begeerd!
14 Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
"Hij is mijn rustplaats voor eeuwig; Hier wil Ik wonen, want hèm heb Ik verkoren!
15 Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
Zijn mondkost zal Ik ruimschoots zegenen, Zijn armen verzadigen met brood;
16 A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
Zijn priesters zal Ik met heil bekleden. Zijn vromen zullen een jubellied zingen!
17 Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
Hier zal Ik David een Hoorn doen ontspruiten, Een lamp ontsteken voor mijn Gezalfde;
18 Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
Zijn vijanden zal Ik met schande bedekken, Mijn kroon zal schitteren op zijn hoofd!"

< Žalmy 132 >