Žalmy 132
1 Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
Herre! kom David i Hu for alle hans Lidelser,
2 Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
ham, som tilsvor Herren og lovede Jakobs mægtige:
3 Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
„Jeg vil ikke gaa ind i mit Hus's Telt, jeg vil ikke opstige paa min Sengs Leje;
4 Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
jeg vil ikke lade mine Øjne sove, eller mine Øjenlaage blunde,
5 Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
førend jeg finder et Sted for Herren, en Bolig for Jakobs mægtige.‟
6 Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
Se, vi hørte om den i Efrata; vi fandt den paa Jaars Mark.
7 Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
Vi ville gaa ind i hans Bolig, vi ville tilbede for hans Fødders Fodskammel.
8 Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
Herre! staa op til din Hvile, du og din Magts Ark.
9 Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
Lad dine Præster klæde sig med Retfærdighed og dine hellige synge med Fryd.
10 Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
For David, din Tjeners Skyld, forskyd ikke din Salvedes Ansigt!
11 Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
Herren tilsvor David den Sandhed, fra hvilken han ikke vilde vige: „Af dit Livs Frugt vil jeg sætte en Mand paa din Trone.‟
12 Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
Dersom dine Børn holde min Pagt og mine Vidnesbyrd, som jeg vil lære dem, da skulle og deres Børn altid sidde paa din Trone.
13 Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
Thi Herren har udvalgt Zion, han har begæret sig den til Bolig:
14 Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
„Den er min Hvile altid, her vil jeg bo; thi jeg har begæret den.
15 Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
Jeg vil velsigne Spisen der, jeg vil mætte de fattige der med Brød.
16 A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
Og jeg vil klæde dens Præster med Salighed, og dens hellige skulle synge med Fryd.
17 Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
Der vil jeg lade et Horn opvokse for David; jeg har beredt en Lampe for min Salvede.
18 Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
Hans Fjender vil jeg klæde i Skam, men paa ham skal hans Krone blomstre.
