Žalmy 131

1 Píseň stupňů, Davidova. Hospodine, nepozdvihlotě se srdce mé, ani se povýšily oči mé, aniž jsem se vydal v věci veliké, aneb vyšší nad to, než mi náleží.

Ko e Hiva ʻa Tevita maʻae ʻalu hake. ‌ʻE Sihova, ʻoku ʻikai fielahi hoku loto, pe fieʻeiki hoku mata: pea ʻoku ʻikai te u kau ʻi he ngaahi meʻa lalahi, pe ʻi he ngaahi meʻa ʻoku māʻolunga hake ʻiate au.

2 Zdali jsem nepoložil a neupokojil duše své, jako dítě ostavené od matky své? Ostavenému podobná byla ve mně duše má.

Ko e moʻoni kuo u fakafiemālieʻi mo fakanaʻanaʻaʻi au, ʻo hangē ko e tamasiʻi kuo fakamāvae mei heʻene faʻē: ʻoku tatau hoku laumālie mo e tamasiʻi kuo fakamāvae.

3 Doufej, ó Izraeli, v Hospodina, od tohoto času až na věky.

Tuku ke ʻamanaki lelei ʻa ʻIsileli kia Sihova, mei he ʻaho ni pea taʻengata.