Žalmy 129

1 Píseň stupňů. Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, rciž nyní Izraeli,

Mnogo mi dosaðivaše od mladosti moje, neka reèe Izrailj,

2 Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, a však mne nepřemohli.

Mnogo mi dosaðivaše od mladosti moje, ali me ne svladaše.

3 Po hřbetě mém orali oráči, a dlouhé proháněli brázdy své.

Na leðima mojim oraše oraèi, i vodiše duge brazde svoje.

4 Ale Hospodin jsa spravedlivý, zpřetínal prostranky bezbožných.

Gospod je pravedan; isijeèe konopce bezbožnièke.

5 Zahanbeni a zpět obráceni budou všickni, kteříž nenávidí Siona.

Postidjeæe se, odbiæe se svi koji nenavide Sion.

6 Budou jako tráva na střechách, kteráž prvé než odrostá, usychá.

Biæe kao trava na krovovima, koja se sasušuje prije nego se poèupa,

7 Z níž nemůže hrsti své naplniti žnec, ani náručí svého ten, kterýž váže snopy.

Od koje neæe žetelac napuniti ruke svoje, niti naruèja svojega vezilac;

8 Aniž řeknou tudy jdoucí: Požehnání Hospodinovo budiž s vámi, aneb: Dobrořečíme vám ve jménu Hospodinovu.

I koji prolaze neæe reæi: “Blagoslov Gospodnji na vama! blagosiljamo vas imenom Gospodnjim.”