Žalmy 129

1 Píseň stupňů. Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, rciž nyní Izraeli,

En sang ved festreisene. Meget har de trengt mig fra min ungdom av - så sie Israel -

2 Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, a však mne nepřemohli.

meget har de trengt mig fra min ungdom av; men de har ikke fått overhånd over mig.

3 Po hřbetě mém orali oráči, a dlouhé proháněli brázdy své.

Min rygg har plogmenn pløid, de har gjort sine furer lange.

4 Ale Hospodin jsa spravedlivý, zpřetínal prostranky bezbožných.

Herren er rettferdig, han har avhugget de ugudeliges rep.

5 Zahanbeni a zpět obráceni budou všickni, kteříž nenávidí Siona.

De skal bli til skamme og vike tilbake alle de som hater Sion,

6 Budou jako tráva na střechách, kteráž prvé než odrostá, usychá.

de skal bli som gress på takene, som er visnet før det blir rykket op:

7 Z níž nemůže hrsti své naplniti žnec, ani náručí svého ten, kterýž váže snopy.

Høstmannen fyller ikke sin hånd, ei heller den som binder kornbånd, sitt fang.

8 Aniž řeknou tudy jdoucí: Požehnání Hospodinovo budiž s vámi, aneb: Dobrořečíme vám ve jménu Hospodinovu.

Og de som går forbi, sier ikke: Herrens velsignelse være over eder, vi velsigner eder i Herrens navn!