Žalmy 129

1 Píseň stupňů. Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, rciž nyní Izraeli,

De trængte mig haardt fra min Ungdom af — saa sige Israel! —

2 Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, a však mne nepřemohli.

de trængte mig haardt fra min Ungdom af; dog kunde de ikke overvælde mig.

3 Po hřbetě mém orali oráči, a dlouhé proháněli brázdy své.

Plovmændene pløjede paa min Ryg, de droge deres Furer lange.

4 Ale Hospodin jsa spravedlivý, zpřetínal prostranky bezbožných.

Herren er retfærdig, han overhuggede de ugudeliges Reb.

5 Zahanbeni a zpět obráceni budou všickni, kteříž nenávidí Siona.

De skulle beskæmmes og vige tilbage, alle de, som hade Zion.

6 Budou jako tráva na střechách, kteráž prvé než odrostá, usychá.

De skulle blive som Græs paa Tagene, som tørres, førend nogen oprykker det;

7 Z níž nemůže hrsti své naplniti žnec, ani náručí svého ten, kterýž váže snopy.

af hvilket Høstmanden ikke fylder sin Haand, ej heller den, som binder Neg, sin Arm.

8 Aniž řeknou tudy jdoucí: Požehnání Hospodinovo budiž s vámi, aneb: Dobrořečíme vám ve jménu Hospodinovu.

Og de, som gaa forbi, sige ikke: Herrens Velsignelse være over eder! Vi velsigne eder i Herrens Navn.