Žalmy 126

1 Píseň stupňů. Když zase vedl Hospodin zajaté Sionské, zdálo se nám to jako ve snách.

«Yuⱪiriƣa qiⱪix nahxisi» Pǝrwǝrdigar Ziondin sürgün bolƣanlarni ⱪayturup kǝlgǝndǝ, Biz qüx kɵrgǝndǝkla bolduⱪ;

2 Tehdážť byla plná radosti ústa naše, a jazyk náš plésání; tehdáž pravili mezi národy: Veliké věci s nimi učinil Hospodin.

Aƣzimiz külkigǝ, Tilimiz xadlinixⱪa toldi; Xu tapta ǝllǝr arisida ular: — «Pǝrwǝrdigar ularƣa zor ixlarni ⱪilip bǝrdi» — deyixti.

3 Učinilť jest s námi veliké věci Hospodin, a protož veselili jsme se.

Pǝrwǝrdigar dǝrwǝⱪǝ biz üqün zor ixlarni ⱪildi, Biz bulardin xadlinimiz.

4 Uvediž zase, ó Hospodine, zajaté naše, tak jako potoky na vyprahlou krajinu.

Jǝnubtiki ⱪuruⱪ eriⱪlar [xar-xar sularƣa] aylandurulƣandǝk, Biz tutⱪunlarnimu ɵz ǝrkimizgǝ ⱪayturƣaysǝn, i Pǝrwǝrdigar;

5 Ti, kteříž se slzami rozsívali, s prozpěvováním žíti budou.

Kɵz yaxlirini eⱪitip teriƣanlar xadliⱪ bilǝn orar;

6 Sem i tam chodící lid s pláčem rozsívá drahé símě, ale potom přijda, s plésáním snášeti bude snopy své.

Yiƣlap yürüp qaqidiƣan uruⱪni kɵtürgǝn kixi, Bǝrⱨǝⱪ, xadliⱪ-tǝntǝnǝ bilǝn oriƣan baƣlirini kɵtürüp ⱪaytip kelidu.