Žalmy 126

1 Píseň stupňů. Když zase vedl Hospodin zajaté Sionské, zdálo se nám to jako ve snách.

Ko e Hiva ʻae ʻalu hake. ‌ʻI he toe liliu ʻe Sihova ʻae pōpula ʻo Saione, naʻa tau tatau mo kinautolu ʻoku misi.

2 Tehdážť byla plná radosti ústa naše, a jazyk náš plésání; tehdáž pravili mezi národy: Veliké věci s nimi učinil Hospodin.

Pea naʻe toki fakapito ʻaki hotau ngutu ʻae kata, mo hotau ʻelelo ʻi he hiva: pea naʻe toki pehē ʻe he hiteni, “Kuo fai ʻe Sihova ʻae ngaahi meʻa lahi maʻanautolu.”

3 Učinilť jest s námi veliké věci Hospodin, a protož veselili jsme se.

Kuo fai ʻe Sihova ʻae ngaahi meʻa lahi maʻatautolu; pea ʻoku tau fiefia ai.

4 Uvediž zase, ó Hospodine, zajaté naše, tak jako potoky na vyprahlou krajinu.

‌ʻE Sihova, ke ke toe liliu ʻemau pōpula, ʻo hangē ko e ngaahi vaitafe ʻi he feituʻu tonga.

5 Ti, kteříž se slzami rozsívali, s prozpěvováním žíti budou.

Ko kinautolu ʻoku tūtuuʻi ʻi he loʻimata te nau tuʻusi ʻi he fiefia.

6 Sem i tam chodící lid s pláčem rozsívá drahé símě, ale potom přijda, s plésáním snášeti bude snopy své.

Ko ia ʻoku ne ʻalu atu ʻo tangi, pea ʻave ʻae tenga mahuʻinga, te ne toe haʻu ʻi he fiefia, mo ʻomi ʻene ngaahi ū uite fakataha mo ia.