< Žalmy 126 >
1 Píseň stupňů. Když zase vedl Hospodin zajaté Sionské, zdálo se nám to jako ve snách.
Pesem preizvrstna. Ko je peljal Gospod množico vjetnikov Sijonskih nazaj, bili smo kakor katerim se sanja.
2 Tehdážť byla plná radosti ústa naše, a jazyk náš plésání; tehdáž pravili mezi národy: Veliké věci s nimi učinil Hospodin.
Tedaj so se smeha napolnila usta naša, in jezik naš s petjem; tedaj se je reklo med narodi: Veličastne reči dela Gospod z njimi!
3 Učinilť jest s námi veliké věci Hospodin, a protož veselili jsme se.
Veličastne reči dela Gospod z nami, veseli smo.
4 Uvediž zase, ó Hospodine, zajaté naše, tak jako potoky na vyprahlou krajinu.
Pelji nazaj, Gospod, množico vjetnikov naših, kakor presilne vode v suho deželo.
5 Ti, kteříž se slzami rozsívali, s prozpěvováním žíti budou.
Kateri so sejali sè solzami, žanjejo naj s petjem.
6 Sem i tam chodící lid s pláčem rozsívá drahé símě, ale potom přijda, s plésáním snášeti bude snopy své.
Kateri je pridobljeno seme noseč hodil neprestano jokaje, vrne se naj s petjem domóv noseč snope svoje.