< Žalmy 126 >

1 Píseň stupňů. Když zase vedl Hospodin zajaté Sionské, zdálo se nám to jako ve snách.
Ein Stufenlied. - Wenn die Gefangenen der Herr zurück nach Sion führt, dann wird es uns, als träumten wir.
2 Tehdážť byla plná radosti ústa naše, a jazyk náš plésání; tehdáž pravili mezi národy: Veliké věci s nimi učinil Hospodin.
Voll Lachen ist dann unser Mund und voll Frohlocken unsre Zunge. Dann sagt man bei den Heiden: "Gar Großes wirkt der Herr an diesen."
3 Učinilť jest s námi veliké věci Hospodin, a protož veselili jsme se.
Ja, Großes wirkt der Herr an uns; wir sind so fröhlich.
4 Uvediž zase, ó Hospodine, zajaté naše, tak jako potoky na vyprahlou krajinu.
Laß unsere Heimkehr, Herr, geschehen, den Flüssen in dem Südland gleich!
5 Ti, kteříž se slzami rozsívali, s prozpěvováním žíti budou.
Mit Tränen wird gesät; geerntet wird mit Jubel.
6 Sem i tam chodící lid s pláčem rozsívá drahé símě, ale potom přijda, s plésáním snášeti bude snopy své.
Wer Samen trägt im Sack, geht hin und weint; der Garbenträger kommt und jauchzt.

< Žalmy 126 >