Žalmy 126

1 Píseň stupňů. Když zase vedl Hospodin zajaté Sionské, zdálo se nám to jako ve snách.

Als Jahwe Zions Wandrer in die Heimat führte, / Waren wir wie Träumende.

2 Tehdážť byla plná radosti ústa naše, a jazyk náš plésání; tehdáž pravili mezi národy: Veliké věci s nimi učinil Hospodin.

Damals war unser Mund voll Lachens / Und unsre Zunge voll Jubels. / Damals sagte man unter den Heiden: / "Großes hat Jahwe an ihnen getan!"

3 Učinilť jest s námi veliké věci Hospodin, a protož veselili jsme se.

Ja, Großes hat Jahwe an uns getan: / Darüber waren wir fröhlich.

4 Uvediž zase, ó Hospodine, zajaté naše, tak jako potoky na vyprahlou krajinu.

Wende nun, Jahwe, auch unser Geschick / Gleich Regenbächen im Mittagsland.

5 Ti, kteříž se slzami rozsívali, s prozpěvováním žíti budou.

Die mit Tränen säen, / Werden mit Jubel ernten.

6 Sem i tam chodící lid s pláčem rozsívá drahé símě, ale potom přijda, s plésáním snášeti bude snopy své.

Wohl geht man jetzt mit Weinen dahin, / Indem man den Samen zur Aussaat trägt. / Aber man kommt mit Jubel an, / Indem man trägt seine Garben.