Žalmy 126

1 Píseň stupňů. Když zase vedl Hospodin zajaté Sionské, zdálo se nám to jako ve snách.

Matkalaulu. Kun Herra käänsi Siionin kohtalon, niin me olimme kuin unta näkeväiset.

2 Tehdážť byla plná radosti ústa naše, a jazyk náš plésání; tehdáž pravili mezi národy: Veliké věci s nimi učinil Hospodin.

Silloin oli meidän suumme naurua täynnä, ja kielemme riemua täynnä; silloin sanottiin pakanain keskuudessa: "Herra on tehnyt suuria heitä kohtaan".

3 Učinilť jest s námi veliké věci Hospodin, a protož veselili jsme se.

Niin, Herra on tehnyt suuria meitä kohtaan; siitä me iloitsemme.

4 Uvediž zase, ó Hospodine, zajaté naše, tak jako potoky na vyprahlou krajinu.

Herra, käännä meidän kohtalomme, niinkuin sadepurot Etelämaassa.

5 Ti, kteříž se slzami rozsívali, s prozpěvováním žíti budou.

Jotka kyynelin kylvävät, ne riemuiten leikkaavat.

6 Sem i tam chodící lid s pláčem rozsívá drahé símě, ale potom přijda, s plésáním snášeti bude snopy své.

He menevät itkien, kun kylvösiemenen vievät; he palajavat riemuiten, kun lyhteensä tuovat.