< Žalmy 126 >

1 Píseň stupňů. Když zase vedl Hospodin zajaté Sionské, zdálo se nám to jako ve snách.
Der Herren hjemførte Zions Folk, som vendte tilbage, da vare vi som drømmende,
2 Tehdážť byla plná radosti ústa naše, a jazyk náš plésání; tehdáž pravili mezi národy: Veliké věci s nimi učinil Hospodin.
da blev vor Mund fyldt med Latter og vor Tunge med Frydesang, da sagde man iblandt Hedningerne: Herren har gjort store Ting imod disse.
3 Učinilť jest s námi veliké věci Hospodin, a protož veselili jsme se.
Herren har gjort store Ting imod os; vi bleve glade.
4 Uvediž zase, ó Hospodine, zajaté naše, tak jako potoky na vyprahlou krajinu.
Hjemfør, Herre! vore fangne, lig Sydlandets Strømme.
5 Ti, kteříž se slzami rozsívali, s prozpěvováním žíti budou.
De, som saa med Graad, skulle høste med Frydesang.
6 Sem i tam chodící lid s pláčem rozsívá drahé símě, ale potom přijda, s plésáním snášeti bude snopy své.
Den, som bærer Sæden, der saas, gaar sin Gang med Graad; men han skal komme med Frydesang, naar han hjembærer sine Neg.

< Žalmy 126 >