< Žalmy 126 >

1 Píseň stupňů. Když zase vedl Hospodin zajaté Sionské, zdálo se nám to jako ve snách.
Tangtlaeng laa BOEIPA loh Zion hlangsol te ham mael puei vaengah mang man bangla ka om uh.
2 Tehdážť byla plná radosti ústa naše, a jazyk náš plésání; tehdáž pravili mezi národy: Veliké věci s nimi učinil Hospodin.
Te vaengah mamih ka ah nueihbu neh mamih lai ah tamlung khaw bae. Te dongah namtom taengah, “He he aka saii ham khaw BOEIPA tah khuet pai,” a ti uh.
3 Učinilť jest s námi veliké věci Hospodin, a protož veselili jsme se.
Mamih ham aka saii BOEIPA he a khuet dongah kohoe la ng'om uh.
4 Uvediž zase, ó Hospodine, zajaté naše, tak jako potoky na vyprahlou krajinu.
BOEIPA aw kaimih thongtla thongla te tuithim kah sokca bangla mael sak lah.
5 Ti, kteříž se slzami rozsívali, s prozpěvováním žíti budou.
Mikphi neh aka tawn rhoek loh tamlung neh a ah uh ni.
6 Sem i tam chodící lid s pláčem rozsívá drahé símě, ale potom přijda, s plésáním snášeti bude snopy své.
Cet rhoe cet tih rhah doeah cangtii rhovoep aka phuei tah a cangpa pawn doela tamlung neh ha mael rhoe ha mael ni.

< Žalmy 126 >