< Žalmy 126 >

1 Píseň stupňů. Když zase vedl Hospodin zajaté Sionské, zdálo se nám to jako ve snách.
[Tangtlaeng laa] BOEIPA loh Zion hlangsol te ham mael puei vaengah mang man bangla ka om uh.
2 Tehdážť byla plná radosti ústa naše, a jazyk náš plésání; tehdáž pravili mezi národy: Veliké věci s nimi učinil Hospodin.
Te vaengah mamih ka ah nueihbu neh mamih lai ah tamlung khaw bae. Te dongah namtom taengah, “He he aka saii ham khaw BOEIPA tah khuet pai,” a ti uh.
3 Učinilť jest s námi veliké věci Hospodin, a protož veselili jsme se.
Mamih ham aka saii BOEIPA he a khuet dongah kohoe la ng'om uh.
4 Uvediž zase, ó Hospodine, zajaté naše, tak jako potoky na vyprahlou krajinu.
BOEIPA aw kaimih thongtla thongtla te tuithim kah sokca bangla mael sak lah.
5 Ti, kteříž se slzami rozsívali, s prozpěvováním žíti budou.
Mikphi neh aka tawn rhoek loh tamlung neh a ah uh ni.
6 Sem i tam chodící lid s pláčem rozsívá drahé símě, ale potom přijda, s plésáním snášeti bude snopy své.
Cet rhoe cet tih rhah doeah cangtii rhovoep aka phuei tah a cangpa pawn doela tamlung neh ha mael rhoe ha mael ni.

< Žalmy 126 >